Příbuzným i návštěvám se u Šťastných křeslo líbilo 
a chtěli ho udělat také. Až
v této chvíli přišla myšlenka na to, věnovat se výrobě profesionálně. Udělali několik dalších vzorků a odjeli na výstavu do Plzně, kam už dřív jezdili s kraslicemi. „Byli jsme v šoku. Na objednávku jsme jich prodali asi 18,” řekla Alena Šťastná. Po šesti letech jde stále 
o stoprocentně rukodělnou výrobu. Namísto objíždění obchodů a shánění materiálu už fungují dodavatelé, rodinná firma dokonce několika lidem poskytuje možnost přivýdělku. Sami stále stříhají látku, pletou ozdobné uzly a dělají konečnou montáž. Výroba jednoho křesla trvá zhruba osm hodin čistého času. Ročně jich manželé v podkroví rodinného domku na okraji Jihlavy udělají kolem tří stovek. „Naprosto není problém je prodat, naopak nestíháme vyrábět,” tvrdí Šťastná. Hodně času věnují cestám na zahradnické výstavy 
a veletrhy, řemeslné trhy 
a jarmarky. To pokládají za velmi důležité. „Máme sice webové stránky, ale máme zkušenost, že dokud si do toho lidé nesednou, nekoupí. Buď křeslo vyzkouší na výstavě, nebo u někoho, kdo už ho má. Osobní kontakt hraje velkou roli,” říká Šťastná. Kromě samotných křesel rodinná firma nabízí řadu doplňků, například obal na podnožku, vyplétaný košík na pivo, nepromokavé obaly, díky kterým může křeslo viset nepřetržitě například na zahradě, lidé si na složené křeslo mohou koupit 
i šité tašky. K mání jsou také skoby a šrouby na zavěšení křesla. Pokud započítají i firemní administrativu a nákup materiálu, pracují manželé denně prakticky ve dvou směnách. „Není to práce na osm hodin, výhodou je, že vstaneme a jsme v zaměstnání,” řekla Šťastná. Po celodenní práci je prý pro oba nejlepší relaxací sednout si u krbu do houpacího křesla se sklenkou vína. „Není vyloučeno, že si někdo doma podobné křeslo amatérsky také vyrobí, ale zatím jsme se s takto zaměřenou firmou na výstavách v tuzemsku nesetkali,” dodala Alena Šťastná. JAROSLAV BUČEK Nejnovejší Obraz z Závesné Houpací Kreslo